Srpnový candát na Orlíku u Zvíkova

Ranní candát na Orlíku drží staré koryto

Na přítoku do Orlíku se nyní pohybuje průtok kolem 15 m³/s, zatímco odtok je téměř nulový. Hladina nádrže proto zůstává klidná a candát u Zvíkova vyhledává především hranu starého koryta Vltavy. Z mělčiny padá dno do šesti až dvanácti metrů a právě tento zlom je v srpnu nejspolehlivějším ranním stanovištěm.

Nejlepší hloubky a první ranní drifty

První kontrola patří soutoku Otavy a Vltavy, hlavně okraji původního koryta a přechodům mezi sedmi a čtrnácti metry. Candát po rozednění často stojí těsně u dna, kde čeká na drobnou rybu. Další šanci dávají hrany pod hrází a místa pod proudem přítoku. Při stabilní hladině se vyplatí pomalý drift a opakované projetí stejné hloubkové linie.

Nejlépe pracuje vertikální jig s hlavou od 10 do 25 gramů podle hloubky a zbytkového proudu. Guma dlouhá 7 až 12 centimetrů v přirozeném odstínu kopíruje srpnovou potravu a krátké zdvihy ve výšce 10 až 30 centimetrů udrží nástrahu v útočné zóně. Po každém nadzvednutí přichází pauza na dně, často právě tehdy candát udeří.

V čisté a nízké vodě fungují subtilní barvy, při horší viditelnosti se prosadí chartreuse nebo motor oil. Citlivý blank přenese i jemné ťuknutí a delší fluorocarbonový návazec působí nenápadně. Kdo chce během stejného rána vystřídat více dravců, najde na hranách také štiku, okouna a bolena.

Hlavní okno trvá od prvního světla do výraznějšího vzestupu slunce, druhá aktivita přichází navečer. Nad starým korytem se v ranním šeru pomalu zvedá loď, sonar kreslí ostrý zlom dna a guma mizí těsně nad kameny.