Lín na modro z Třeboňska

Rožmberk a lín na modro: chuť Třeboňska

Rožmberk má 647 hektarů a kolem jeho hladiny se odjakživa vyprávějí rybářské historky, které voní bahnem, rákosím a kouřem z večerní kuchyně. V kraji více než pěti set rybníků patří lín obecný k tradičním rybám vedle kapra, štiky, candáta a amura. Drží se v mělkých, zarostlých zátokách, přesně v prostředí, které dalo Třeboňsku jeho charakter.

Co přijde na čtyři porce

Stačí přibližně 600 gramů očištěného lína, 1,5 litru vody, jedna mrkev, kousek celeru, menší cibule, dva bobkové listy, několik kuliček nového koření, sůl, špetka cukru, kopr a asi 150 mililitrů jemného octa. Kdo připravuje rybu celou, odstraní žábry a pečlivě ji opláchne. U většího kusu se vyplatí naříznout kůži, aby nálev pronikl rovnoměrně.

Vodu se zeleninou, kořením, solí, cukrem a octem nechá kuchař krátce provonět. Lín se vloží do horkého nálevu a pošíruje se zhruba deset minut při táhlém varu, nejlépe kolem 95 stupňů. Prudké bublání by jemné maso roztrhalo. Ocet zároveň lehce zbarví kůži do modravého odstínu, odtud název, který v jihočeské kuchyni zní stejně přirozeně jako kapr na černo.

Podávání po třeboňsku

Ryba chutná teplá i vychlazená, ale studená verze nechá vyniknout čistou kyselost nálevu a nasládlou chuť lína. Na talíři ji doplní vařené brambory, nasekaný kopr a několik koleček cibule. Po návratu od Staňkovského rybníka, Hejtmana nebo Nového Kanclíře se tak obyčejný úlovek promění v jídlo, které patří k dlouhému večeru. Nejlépe se připravuje ve smaltovaném hrnci, v němž nálev pomalu páří a z kuchyně mizí poslední vůně rákosí.