Když vítr žene kapra do otevřené vody

Rožmberk o rozloze 647 hektarů mění večer tvář

Na největším třeboňském rybníku se po setmění nerozhoduje jen podle hloubky. Večerní vítr tlačí drobnou přirozenou potravu ze závětrných rákosin ven: plankton, hmyz, larvy i organický detrit se hromadí u okrajů volné vody. Kapr obecný tento pohyb rychle využívá a z bezpečnějších hlubších míst vyráží do mělkých potravních koridorů.

Rákosiny, kanálky a přechody hloubek

Nejzajímavější bývají kanálky a rozhraní poblíž Rožmberka, rybníka Svět a Staňkovského rybníka. Od soumraku do první tmy se kapr často drží v pásmu kolem jednoho až dvou metrů, kde se potrava zachytává na změně dna nebo u konce rákosin. Záběr nemusí přijít přímo u porostu; někdy stačí několik metrů otevřené vody, kam ji vítr během večera přesunul.

Pro víkendovou výpravu nabízí Třeboňsko víc než známé názvy. Okraje Světa, menší poldry kolem Rožmberka nebo vody Zadní Kouty, Paďourek a Stupský na Kopečku u svatého Víta umožňují sledovat stejný přírodní mechanismus v klidnějším prostředí. Staňkovský rybník, Hejtman a Nový Kanclíř zase ukazují, jak se večerní aktivita mění podle tvaru břehu a proudění.

Stačí lehčí kaprová montáž a nástraha, která nepřebije přirozené krmení: kukuřice, chléb nebo luštěniny. Důležitější než velké zakrmování je přesné položení k přechodu mělčiny a hloubky. Rybář sleduje vlny, zvednutý hmyz nad hladinou a občasné zalovení. Po ruce se hodí čelovka s tlumeným světlem, aby se při zdolávání kapr neplašil. V soustavě více než čtyř set rybníků se pak večer opakuje stejný obraz: vítr čeří rákos, hladina tmavne a kapr projíždí podél hranice otevřené vody.