Hracholusky po soumraku: okouni na zatopených cestách

Hracholusky po soumraku

Hracholuská přehrada u Plzně zabírá přibližně 490 hektarů a pod hrází padá dno až k třiceti metrům. Po setmění však okoun říční často opouští hlubší vodu a krátce vyráží na zatopené cesty, staré břehy a mělké hrany. Právě tam se drží drobná bílá rybka, kterou dravec ve večerním šeru snadno zatlačí ke břehu.

Zatopené cesty jako večerní mapa

Staré komunikace pod hladinou nejsou jen historickou stopou. Jejich náspy lámou proud, vytvářejí tvrdší dno a spojují mělčinu s rychlým spádem. Okoun se na takových místech pohybuje v krátkých výpadech: nejdříve prohledá mělčí hranu, potom se stáhne o několik metrů níže. Dobré úseky leží u přítokových ramen, kolem starých břehů i v pásmu pod hrází směrem ke Stříbru.

Na večerní přívlač stačí lehčí prut a nástrahy dlouhé pět až devět centimetrů. Malé wobblery, rotačky velikosti 1 až 2 a gumy vedené tři až deset gramů nad dnem pokryjí většinu situací. V čisté vodě funguje přirozený odstín, při ubývajícím světle se uplatní kontrastnější barva. Fluorocarbonový návazec o průměru kolem 0,20 až 0,28 milimetru zůstává nenápadný a zároveň zvládne ostré kameny.

Rychlost vedení rozhoduje. Když okouni jen sledují nástrahu, pomůže pomalý chod s krátkou pauzou u hrany. Při aktivním lovu se záběr často ozve těsně po dopadu nebo při prvním odlepení ode dna. Stejná trasa může nabídnout i candáta, štiku nebo sumce, proto se vyplatí prochytat několik hloubkových stupňů a neriskovat dlouhé setrvání na prázdné ploše. Nad Hracholusky padá tma, hladina ztichne a pod ní se u staré cesty rozbíhají drobné úniky potěru.