Mník jednovousý pod Slapy po setmění

Mník jednovousý pod Slapy: lovec kamenitých hran

Pod hrází Slapské přehrady se po setmění mění dno Vltavy v tichý loviště mníka jednovousého. Tento noční dravec opouští bezpečí kamenitých skrýší a vyráží podél hran, do žlábků a k místům, kde proud omývá balvany. V chladné vodě se drží při dně, přes den zůstává téměř neviditelný a první skutečný pohyb přichází s ústupem světla.

Slapy mu nabízejí přesně takový terén, jaký vyhledává. Prudké kamenné spády, zatopené části bývalého řečiště i přechody mezi mělčinou a hloubkou vytvářejí úkryty pro rybky, raky a další potravu. Zajímavé úseky leží také u přítoků Mastníku a Brziny, kde se mění proud, členitost dna i teplota vody.

Kde mník opouští denní úkryt

Největší pozornost zaslouží hlubší hrana navazující na kamenité dno. Mník tu nemusí překonávat silný proud, zároveň má v dosahu potravu splavovanou z mělčin. Dnová sestava položená přesně do žlábku bývá účinnější než nástraha uprostřed rovné partie. Rozhoduje přesnost, klid a schopnost udržet kontakt se dnem.

V chladnější části roku jeho aktivita zesiluje. Po soumraku se vyplatí prochytat nejprve okolí břehu a potom vzdálenější hrany, vždy s ohledem na členitost dna. Na větší nádrži pomáhá loď a tichý přesun mezi stanovišti, ze břehu zase dlouhý prut, citlivá montáž a čelovka používaná jen při nezbytném převázání.

Stopy mníka mezi Slapy a Orlíkem

Mník českých vod běžně dorůstá kolem šedesáti centimetrů, větší kusy však ukazují, jaký potenciál mají hlubší a čistší úseky Vltavy. Podobné podmínky nabízí také Štěchovice, Orlík nebo horní Vltava. Když se nad Slapy setmí, hladina zčerná, proud tiše obtéká kameny a na hraně u dna se rozjede vousatý lovec.