Pověst o staré štice z Vltavy

Pověst o staré štice z Vltavy u jezu pod Českým Krumlovem

Pověst

Stará štika z Vltavy u jezu pod Českým Krumlovem měla podle vyprávění oči jako měsíční světlo a plášť stříbrný jako říční kamení po dešti. Místní rybáři odedávna vyprávěli, že se objevuje jen v nočních hodinách, když duní jezu voda a mlha leží na hladině jako těžký pléd. Kdo ji jednou zahlédl, nosil s sebou mlčenlivost jako druhý prut. Legenda mísí strach s úctou; štika není démon ani anděl, je to zrcadlo minulých nocí a spousta nevyslovených slibů.

Noční rituály

Noční hlídky u jezu mají pravidla stará desítky let. Světlo se nezapalovalo přímo nad vodou, místo toho se říkalo nechat jen slabý splávek u břehu. Když odbila druhá hodina, muži a ženy stáli v řadě a tiše házeli nástrahy; ticho praskalo jen občasným cinknutím kovu o kov. Některé příběhy popisují, že stačilo hodit vedle jezu kousek chleba s česnekem a štika se na chvíli přiblížila. Rituál měl chytit štiku, ne ji zranit — to byla pravidla úcty k říčnímu vládci.

Kuchyně a dědictví

Po lovu následovalo tiché sdílení. Když se ze štiky udělaly karbanátky z štiky, rozdělily se rovnoměrně; recept byl prostý: mouka, vejce, česnek, trochu majoránky a špetka soli. Pečení v dobře rozpálené pánev dodávalo masitému masu chuť dřeva a řeky. Pověsti o staré štice zůstaly součástí nočních rozhovorů okolo ohně, při nichž Vltava stále zpívá své staré tóny.