Štika využívá Krčínovy kanály jako vyhřívací zastávky

Štika na předtřecím přesunu: březnové chování v českých nivách

Teplota a směrování pohybu

V březnu se štika (Esox lucius) v nížinných tocích České republiky přesouvá z hlubších partií do mělčin, bočních ramen a výpustí rybníků, jakmile se vedlejší vody stabilně ohřejí na 6–8 °C. To platí pro zátoky Vltavy, ústí přítoků k Labi, Moravě i Berounce; lokální povodí ovlivněné Trebonským rybníkářstvím či přítoky z Lipna poskytují teploměrné „mosty“, které urychlují předtřecí shromažďování.

Krmení, nástrahy a vedení

Březnové chování je typicky ambush‑lov: štika číhá u rákosin, mezi zatopenými kmeny a v proudech ústících do klidných zátočin. Efektivní profil nástrahy je robustní 12–25 cm, napodobující okouna nebo cejna; wobblery s těžším potápěním a velké měkké nástrahy jsou preferované. Vedení by mělo být pomalé s přestávkami a občasným trhnutím, tedy nízkorychlostní cadence s exploze k zachycení pozornosti při krátkém agresivním výpadu.

Specifika českého dědictví

Unikátní vliv mají historické kanály a sítí rybníků z období Jakuba Krčína a Trebonského systému: průtoky z těchto konstrukcí se ohřívají rychleji než hlavní koryto a vytvářejí méně známé „vyhřívací zastávky“, kde štiky často sbírají energii před třením.

Etika při lovu

Během předtření je důležité minimalizovat stres — co nejrychlejší uvolnění, mokré ruce nebo rukavice, omezení manipulace, a vyhýbání se cílení na zjevná třecí stanoviště. Lokální tradice v Trebonu a dalších historických oblastech dlouhodobě doporučují zvýšenou opatrnost vůči těmto dočasným shromážděním štik.