Vodník a parma z Dobřichovic

Vodník z Berounky hlídá parmu pod dobřichovickým jezem

Na říčním kilometru kolem 19.0 se Berounka u Dobřichovic láme přes šikmý jez vysoký zhruba 140 centimetrů. Ve dne tu voda hlučí přes kameny a pod mostem se střídají proudné jazyky s hlubšími místy. Po setmění však stejné podjezí působí docela jinak. Mezi stíny lopatek, mokrými balvany a bílou pěnou se podle staré pověsti usadil vodník.

Hospodská verze vypráví, že si zelený muž schoval hrnec duší do tůně pod jezem. Přes den ho nebylo možné zahlédnout, protože splýval s řasami a vrbami na břehu. V noci prý vystupoval na kluzký kámen a počítal ryby, které proplouvaly proudem. Nejvíc si cenil parmy obecné. Ta se drží dna, miluje svižnou vodu a v šeru se její zlatavé boky na okamžik zablesknou jako staré mince.

Parma, patronka proudu

Rybáři z Dobřichovic, Černošic i Dolních Mokropes znají místa, kde se hlavní proud potkává s klidnější hranou. Právě tam se pod kamenitým dnem ukrývá parma, podoustev nebo ostroretka. Kdo vyrazí k vodě s delším prutem, pevným vlascem a zátěží, která udrží nástrahu u dna, ten slyší nejprve jen hukot jezu. Potom přijde krátké škubnutí a prut se ohne do proudu.

Legenda říká, že vodník parmu nikdy nepolapil. Pokaždé, když se k ní sklonil, ryba se stočila mezi kameny a zmizela v temné vodě. Proto ji místní vypravěči dodnes nazývají patronkou dobřichovického podjezí. K ránu, když se nad Berounkou roztrhne mlha a u nedalekého brodu se objeví první světlo, zůstává na hladině jen kruh po ocasu a tiché cinknutí kamínků v proudu.

Doporučujeme: Říční zátěž pro lov u dna