Uzly na háček a nástrahu

To jsou uzly koncového bodu soupravy — ty, kterými se vlasec připevňuje k háčku, obratlíku nebo nástraze. Nároky na ně jsou jiné než na spojovací: procházet očky nemusí, zato držet na kovovém očku ano.

Čtyři uzly, čtyři různé úkoly

• Palomar — jednoduchý a spolehlivý, váže se vlascem složeným napůl.
• Clinch — klasický uzel na závitech, nejrozšířenější.
• Snell — váže se kolem dříku, ne jen za očko.
• Nezatahovací smyčka — ponechává nástraze volnost pohybu.

Utažený uzel nebo smyčka — to je volba

Většina uzlů se na očku utáhne napevno a nástraha visí bez vůle. Nezatahovací smyčka dělá opak: nechává kroužek, ve kterém očko volně chodí.

Rozdíl je patrný na nástrahách s vlastní hrou. Pevné upevnění část hry tlumí, volná smyčka dovoluje nástraze pohyb, jaký byl zamýšlen. Tam, kde vlastní hra potřeba není, smyčka jen přidává zbytečný prvek.

Snell stojí zvlášť

Váže se ne za samotné očko, ale kolem dříku háčku, a proto pracuje jinak: tah jde podél dříku a natáčí háček při záseku. Má to význam tam, kde je nástraha velká a prostoru na zásek málo.

Tento uzel vyžaduje háček s odpovídajícím očkem — o tvarech oček v podkategorii Typy háčků.

Uzel se váže dřív, než bude potřeba

Háček se mění častěji než kterákoli jiná část soupravy: tupí se, rozhýbe, zůstane ve větvi. Proto se uzel z této skupiny neváže jednou za výjezd, ale desetkrát, často ve spěchu a promrzlými prsty.

Odtud hlavní kritérium výběru — ne maximální pevnost, ale opakovatelnost. Uzel, který uvážete stejně i potmě, je spolehlivější než ten, co na papíře drží víc, ale pokaždé vyjde jinak.

Tvar očka omezuje výběr

K očku se hodí téměř všechny uzly z této skupiny. K lopatce ne všechny: není tam otvor a uzel drží na samotném dříku. To je důvod, proč „oblíbený uzel" někdy náhle nejde uvázat — nezměnil se uzel, ale háček.

Obecné zásady — proč uzel odebírá pevnost a nač se smáčí — v kategorii Uzly.

Konec se zastřihuje, ale ne zarovno

Utažený uzel nechává volný konec a ten se zkracuje, aby nezachytával rostliny a nesbíral nečistoty. Ustřihnout ho zarovno s uzlem je ale riskantní: pod zatížením se uzel ještě dotáhne a příliš krátký konec může ze závitů vyklouznout.

Je to jedna z nejčastějších příčin přetržení „na rovině" — uzel vypadal správně, ale držet ho už nebylo čím.

Záleží i na materiálu

Na kluzké šňůře část těchto uzlů klouže a vyžaduje závity navíc, na tuhém fluorocarbonu se hůř utahuje. Týž uzel není na různých materiálech stejně spolehlivý.