Co je to balanční nástraha

Balanční nástraha je litý korpus ve tvaru rybky, zavěšený za očko na hřbetu. Ve vodě visí vodorovně: právě tato vlastnost dala třídě jméno.

Jak je udělaná

Korpus se odlévá z těžkého kovu a natírá. Do nosu a do ocasu je zapájeno po jednom háčku, hroty ven. Dole, přibližně pod středem těla, visí na kroužku nebo závěsu trojháček. V ocasu je křidélko, nejčastěji plastové.

Očko uprostřed – hlavní detail

Jeho poloha určuje, jak nástraha visí a kam se při zvednutí vydá. Očko posunuté dopředu sklápí ocas, posunuté dozadu nos. To je charakter konkrétního modelu, ne nastavení na ledu: očko je zapájené a nelze ho vyměnit, a ohýbat ho je jemná práce, po které je nutné nástrahu znovu vyzkoušet.

Ocas, který není háček

Křidélko v ocasu nic nechytá – funguje jako stabilizátor a na zpětném pohybu nástrahu otáčí. Zlomené nebo ohnuté křidélko mění hru dřív, než je to vidět okem, proto se balanční nástrahy nesypou do jedné krabičky spolu s těžkým železem.

Háčky, které se nevyměňují

Zapájené háčky se nesundávají: pokud se hrot otupí nebo ulomí, nástraha se buď brousí, nebo odkládá. Výměnný zůstává jen spodní trojháček – dává se na spojovací kroužek a mění se spolu s ním, stejně jako u třpytky.

Z čeho se dělá

Tělo se odlévá z olova nebo ze slitiny na jeho základě: je potřeba váha v malém objemu. Tam, kde se od olova upouští, se bere hustší nebo tvrdší kov – rozdíl mezi nimi je rozebraný v kartě o olovu a čím se nahrazuje.

Dutina v ní není

Korpus je celistvý a celou váhu nástrahy tvoří ona sama. Proto je balanční nástraha při stejné velikosti těžší než wobler, jehož tělo je uvnitř duté, a klesá rychleji a rovnoměrněji.

Co se kontroluje u nové

Tři věci, a všechny jsou vidět ještě před vodou: zda nástraha visí rovně, když se drží za očko; zda se spodní trojháček volně houpe na kroužku; zda očko není zatečené barvou. Barvou zatečené očko mění hru ještě před prvním spuštěním do díry: uzel se v něm zachytí nakřivo a nástraha vyjíždí jen na jednu stranu.

Co je na ní vidět

Zbarvení tu funguje jako silueta a skvrna: pod ledem je málo světla a detaily kresby ryba nečte. Proto se do těla často dává světélkující vložka nebo tečka: viditelný bod tu váží víc než kresba. Jak jsou udělané samotné luminiscenční povrchy, je rozebráno zvlášť.