Lipenské štiky mezi pařezy

Lipno nad Vltavou: zatopené pily, loděnice a tábořiště vytvořily štikovité zákoutí

Na břehu u Frymburku se dodnes rýsují skelety starých pilnic a pařezů; štika tu čeká v řídkých políčkách zatopeného dřeva. Rezervoár o rozloze blízké padesáti kilometrům čtverečním přetvořil krajinu v labyrint s tůněmi, mělčinami a náspami.

Historie loděnic a lesních táborů změnila taktiku místních rybářů: noční přechody zátok, pomalé přívlače podél potopených kmínků a zakládání hlídek u starých pil. Mobilita na motorový člun je běžná, často s elektrickým motorem a průjezdem mezi zátokami Horní Planá, Černá v Pošumaví a Lipno nad Vltavou.

Taktika, ryby a kuchyně u ohně

Štika tu žije vedle candáta, sumce, kapra, okouna i úhoře; večerní břehy voní po svačinách z udírny a po polévce z čerstvé ryby. Dlouhé štosy zatopeného dřeva dávají jednoduchý plán: pomalá přívlač, přesné vedení nástrahy kolem pařezu a čekání na záběr, který přijde bez varování.

U ohně se vařila jednoduchá kuchyně z čerstvých úlovků: kousky ryby na másle s koprem, polévka z hlavy a kostí, chleba opečený na plameni. Na zapadajícím slunci se pařezy rýsují jako zuby; za nimi štika číhá.