Rybníky, které stvořily krajinu života

Rybníky, které stvořily krajinu života

Středověký systém rybníků v jižních Čechách, s centrem v Třeboni, patří k méně známým ekologickým zázrakům České republiky. Dílo Jakuba Krčína z Jelčan a jiných rybníkářů vedlo v 16. století k výstavbě rozsáhlé sítě vodních ploch; nejvýznamnějším příkladem je Rožmberk, dokončený roku 1584 jako největší historický rybník v Evropě.

Umělé mokřady jako biologické ostrovy

Rybniční systém vytváří mozaiku biotopů — otevřená voda, rákosiny, mělčiny a vytěžená dna během vylovu. Pravidelný vylov kapra proměňuje dna na dočasné bahenní plochy, které lákají migrující i zimující ptáky, obojživelníky a hmyz; Třeboňská pánves byla proto vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO právě díky této kombinaci historického hospodaření a přírodní hodnoty.

Rybniční inženýrství a rybolov

Zlatá stoka a systém hrází umožnily kontrolu hladiny a rozmnožování kapra, štiky, candáta, pstruha i líně. Technika řízeného zadržení vody, zdokonalená Krčínem, vytvořila jedinečnou kulturní krajinu: nejen zdroj potravy a tradic (včetně vylovu a vánočního kapra), ale i trvalé útočiště pro biodiverzitu, které dodnes formuje české rybářství.