Historie třeboňského kapra

Třeboňsko s více než pěti sty rybníky

Rožmberk a soustava hrází, které navrhl Štěpánek Netolický a rozvinul Jakub Krčín, změnily mokřady v produkční krajinu rybníků. Rybníkářská hráz tu není dekorace, ale stroj na kapry; každá hráz drží vodu i gastronomii okolních vesnic.

V 19. století Josef Šusta přenesl praxi do systému: třístupňový odchov od plůdku přes násadu k tržní rybě, letnění, vápnění dna a cílené krmení lupinou, kukuřicí a luštěninami. Tak se vyprofilovala chuť třeboňského kapra—jemnější tuk, pevnější maso a charakteristické aroma rybníka.

Z chovu vznikly místní formy: šupináč, lysec, hladký kapr a lnářský modrák. Vylov na hrázích Rožmberka nebo Světa je svátek práce i kuchyně; rybářské muzeum na hrázi vypráví o síti, lodích a zimních přezimováních. Tradice se promítla do kuchyně: smažený kapr jako vánoční ritual je jen jednou z podob, ale chuť je odmítavě vázaná na rok práce v rybníku.

Praktiky a chuť

Kontrola násady a dno bez rákosí znamenají méně bahna v masu. Pravidelné přikrmování a jasná trojkroková produkce zvyšují váhu i kvalitu filetu. Scéna po vylovu: mokré plachty, mokré dřevěné péřové sítě a kapři vlečení na hráz, a vůně čerstvě smaženého kapra v okolních chalupách.

Doporučujeme: přenosná rybářská síť