Divoký kapr zapečený v alobalu s bramborami a rajčaty

Divoký kapr je předkem kapra chovného a jeho maso je pevnější a libovější než u rybničního příbuzného. V alobalu si vede nejlépe: uzavřený balíček drží páru a maso se připravuje ve vlastní šťávě, místo aby vysychalo na odkrytém plechu.

V jednom balíčku je rovnou celá večeře: dole filet, nahoře cibule, brambory a rajčata. Zelenina se klade právě na rybu, a ne vedle ní — šťáva, která stéká z rajčat a cibule, prochází rybou dolů, a ne mimo ni. Brambory se přitom nevaří ve vodě, ale v rybí šťávě, a to je docela jiná chuť.

Poslední čtvrthodinu se alobal sundává. Bez tohoto kroku vyjde jídlo správné, ale bledé: pod alobalem není suchý žár, a tedy ani zlatavá barva. Stejný postup funguje u divokého kapra pod hořčicovou omáčkou, jen tam roli alobalu plní sama omáčka.

Stejného divokého kapra rozdělíme na porce v alobalových lodičkách, nebo podáme na kousky pod hořčicovou omáčkou, která vyváží tučnější maso.

Kalorický obsah: 150kcal

Poznámky

• Odřezky — hlavu, ocas a páteř — nevyhazujeme. Vyjde z nich vydatný vývar, a divoký kapr ho dává silnější než kapr chovný: divoká ryba má víc pojivové tkáně.
• Filet klademe kůží dolů. Kůže tu funguje jako podložka: bez ní se spodní vrstva masa přichytí k alobalu a zůstane na něm.
• Brambory krájíme na kolečka, ne na hranolky. Kolečka se rozloží v rovnoměrné vrstvě a budou hotová zároveň s rybou; hranolky zůstanou uvnitř syrové.
• Čím silnější vrstvy, tím delší pečení. Čtyřicet pět minut platí pro běžné množství; když je ryba velká a zeleniny hodně, čas se prodlouží — a zkoušet je potřeba brambory, ne rybu: dělají se déle.
• Rajčata dáváme jako poslední, úplně nahoru. Kdyby se ocitla pod bramborami, pustila by šťávu až dolů a spodní vrstva by plavala.
• Sundáváme jen vrchní alobal. Spodní zůstává — na něm se jídlo přendá na talíř, aniž by se rozlámalo.

Recept a fotografie jednotlivých kroků — kolizhanka.net.ua.